TECHNICKÉ PARAMETRY SKEL
SLEVA
| O SKLE | Array Tisk Array |
|
První sklo se objevilo kolem r. 3000 př. n. l. v Egyptě. Nejprve bylo velmi nečisté a používalo se pro výrobu ozdob. Obsahovalo oxid křemičitý, vápník i sodík. Bylo to tedy tzv. vápenato-sodné sklo. Počátky českého sklářství spadají do 13. století. Archeologické průzkumy odhalily sklárny z druhé poloviny 13. století v pohraničních horách. Jednalo se o soustavu zpravidla tří pecí (v největší se při teplotách přes 1200°C tavilo sklo, zbylé pece byly pomocné) chráněnou jednoduchými dřevěnými přístřešky. Nejstarší sklárny pracovaly V Krušných horách, Lužických horách, na Šumavě a v dalších oblastech s dostatečnými zásobami dřeva, kterého sklárny spotřebovaly ohromné množství (k topení a k výrobě potaše), vody a dalších surovin (křemen a vápenec). Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, jehož hlavními odběrateli se stala města, kláštery a šlechtická sídla. Čisté transparentní (průhledné) sklo relativně pevný materiál, je odolný proti opotřebení. V podstatě se jedná o inertní a biologicky neaktivní materiál. Sklo může být formováno do všech typických i atypických tvarů. Tyto vlastnosti sklo předurčují k široké škále použití ve většině pracovních oborů lidské činnosti. Sklo je, ale velmi křehké a rozbijí se na ostré střepy. Takovéto vlastnosti mohou být modifikovány či úplně změněny pomocí přidání dalších sloučenin nebo tepelným zpracováním. Sklo obsahuje hlavně oxid křemičitý, jenž je obsažen v křemeni nebo křemičitém písku, ze kterého se také vyrábí. Křemen má teplotu tání asi 2000 °C. Proto se při výrobě přidávají další alkalické látky, což tuto teplotu výrazně sníží. Je to např. soda a potaš, které snižují teplotu tání na cca. 1000° C. Jelikož alkálie snižují odolnost skla vůči vodě, což je většinou nežádoucí, přidává se oxid vápenatý, který tuto odolnost výrazně zlepšuje. Jedna ze základních charakteristik obyčejného skla je transparentnost čili průhlednost pro viditelné světlo. Obyčejné sklo nepropustí světlo o vlnové délce, která je nižší než 400nm, které je také známé jako ultrafialové světlo, běžně pod mezinárodní zkratkou UV, protože obsahuje příměs - sodu nebo-li uhličitan sodný. Sklo, které je vyrobené jen z čistého kysličníku křemičitého SiO2 čili křemene se nazývá tzv. křemenné sklo. Proti běžným sklům má některé jiné vlastnosti. Např. neabsorbuje ultrafialové záření, má velmi vysokou teplotu tání cca. 1650° C. Je používáno tam, kde jsou tyto vlastnosti požadovány. Tak např. pro baňky halogenových žárovek, které pracují při vysokých teplotách, nebo jako různé součásti ultrafialových světelných zdrojů. Křemenné sklo se vzhledem ke své vysoké teplotě tání daleko hůře vyrábí. Výroba spotřebuje tudíž více energie, a proto je výrazně dražší než třeba běžné sklo tzv. příměsové. Křemenné sklo může být vyrobeno tak čisté, že spousta kilometrů skla jsou transparentní na infračervených vlnových délkách. Toho se užívá v optických vláknech. Výroba ultra čistého skla je obdobná přípravě ultra čistých materiálů pro výrobu polovodičových součástek. Sodík je většinou užíván ke snížení vysokých teplot, které jsou potřeba na práci se sklem. Množství sody či potaše je někdy přidáno k dalšímu snížení teploty tání. |