|
Alabastrové (rýžové) sklo
Zvláštní atypické nedokonalé sklo, ne úplně protavené, bohaté na kysličník křemičitý, jehož zakalení vychází z nerozpuštěných součástek, které se propracovávají při nízké temperatuře. Je zapotřebí přihlížet k tomu, aby nebylo ve hmotě velkých zrn ani bublin. Samotné zakalení se má zakládat jen na mikroskopických zrníčkách. Dle analysy profesora Štolby rýžové sklo obsahuje 82,3% SiO2, 5,6% Na2O, 5,6% K2O, 3,2% Al2O3, 3,3% CaO.
Obyčejné sklo
Zpočátku bylo sklo definováno jako potrojný i více složek obsahující křemičitan v amorfním stavu, lasturovitého lomu a odolný kyselinám či roztokům hydroxydů nebo solí anebo organických látek. Zahříváním pozvolna měkne a stává se tvárným až kapalným. Tato definice nevyhovuje, protože nezahrnuje mnoho technicky vyráběných skel a fyzikální vlastnosti, závislé na chemickém složení někdy nevyhovují.
Podle Tammanna je sklo hmota, která je v tuhém stavu, který vznikl ochlazením taveniny, za podmínek, při kterých nedošlo ke krystalisaci a hmota zůstává v amorfním stavu, tak jak byla ve stavu kapalném. Tammannova definice v sobě zahrnuje i organické látky, které lze dostat do skelného stavu.
Ze sklářského hlediska vyhovuje ale spíše definice Moreyova, podle které je sklo anorganická hmota v takovém stavu, který je analogickým, nepřetržitým pokračováním kapalné fáze, v němž hmota následkem ochlazení dosáhla vysoké viskosity tak, že je prakticky pevná. Sklo je stálé na vzduchu, vůči kyselinám i alkáliím.
Křemičitá skla,
mají tyto fyzikální vlastnosti: - specifická váha 2,1-5,0 g/cm3
- pevnost v tahu 3-15 kg/m2
- pevnost v tlaku 50-110 kg/mm2
- pevnost v ohybu 4-15 kg/ mm2
- lineární koeficient tepelné roztažnosti a .107 = 8-110
- teplota měknutí 420-1000° C
- tepelná vodivost 0,0017-0,0030 (kal/cm,°, vt.)
- elektrická vodivost 130-600 (Tk 100° C)
- dielektrické ztráty ( 1,6.106 cykl. (vt. 104 tgd) = 8-120 (tavený SiO2 = 2)
- transformační bod 380-900° C (tavený SiO2 1050° C)
Damašské sklo
Sklo jemných barevných odstínů, bohatě ornamentované zlatem. Používalo se v Sýrii a v Alexandrii, také v Persii. Od 14. století se napodobuje v Benátkách pod názvem „façon de daman“. Uranové sklo
Sklo žluté barvy tzv. kanárkové. V dopadajícím světle působí žlutozelenou fluorescenci. Připravuje se tavením skelné hmoty s kysličníky či uranovými sloučeninami, ale hlavně tzv. uranovou žlutí. Křišťálové sklo
Sklo tzv. „český křišťál” bylo hlavním představitelem sklářské výroby Čechách. Toto sklo se vyznačuje neobyčejnou tvrdostí. Sklo je vápenato-draselné, tavené z čistých surovin. Základního složení tohoto skla je ze 77% SiO2, 11% CaO a 12% K2O .
Brokátové sklo
Sklo je tmavě zbarvené, obsahuje lesklé šupinky ze slídy či jiných látek, které jsou těžce tavitelné.
Filigránové sklo
Sklo, zvané též „millefiori“. Také se tak jmenují skleněné ozdobné předměty, jenž jsou složené z malých tyčinek, vláken, obvykle různobarevných, které jsou slity v jednu hmotu. Tvoří krásné šroubovité nebo síťovité tvary apod.. Říká se jim i „pletené sklo“.
Další zajímavosti o typech skel naleznete zde
|
